Nejen proto, že se zatím jen tak někomu nepoštěstilo zdejší nový areál poznat, ale také pro samou potěchu, že v Česku vznikají taková hřiště.
Panorama je možná místy těžká. Ne možná, určitě. Zúženými fairwayemi a rozlehlými nehratelnými plochami, ať už v podobě strže, propadliny či biozóny. Těžká i proto, že greeny nejsou takové, jakými se zdají být. Těžká pro ne zrovna lehce čitelné dopadové zóny, alespoň z pohledu první hry. Kdo dbal těch nemálo rad, jichž se mu mohlo před startem dostat, volil opatrně hole a zbytečně se nikam netlačil. Pak nemohl prohloupit. Konečnou obtížnost tady dotváří optický klam ve vzdálenostech, nutící hráče nevěřit číselným údajům ani barevným kolíkům označujícím vzdálenosti, a dát na intuici.
Někoho může intuice zradit, jinému pomoci. Na čem se však první i druhý mohou shodnout, je celkový dojem z resortu. Samozřejmě, že panoramatické výhledy do Posázaví jsou něčím, co jen tak někde není. Samozřejmě, že některé jamky jsou lehce okázalé, až snad zkoumání jejich charakteru odvádí pozornost od samotné hry. Ale hřiště jako takové je tím, co pro projití celé osmnáctky (hrály se devítky Meadows a River, protože Forest na uvedení do provozu čeká) v myšlenkách dominuje.
Kácov samozřejmě ještě potřebuje čas. Některé přechody mezi jamkami bude dobré lépe označit, vyznačit a celkově dobudovat. Nic ale golfistům nebrání přijet sem a užít si hru. Tak jako tomu bylo onen říjnový pátek, kdy sem zavítala SEAT ProRace Golf Tour 2016. Dlužno dodat, že po vydatném dešti, takže zvlášť první flighty cítily pod nohama dost vlhka, ale zároveň byl finálový den co do počasí zase vydařený. Drobné mrholení ustoupilo se startem turnaje a před jedenáctou začalo svou vítěznou pouť oblohou slunce. Na vyvýšených místech se schovalo a pustilo do prostoru vítr, ale aspoň to byl podzimní golf se vším všudy.
Maximum nahraných stablefordových bodů bylo tentokrát 43, tedy ne tak vysoké. Lze to přičíst na vrub právě obecné neobeznámenosti s hřištěm. Vítěz kategorie 18,1 - 36 Petr Kušner, jenž se na uvedené číslo dostal, byl možná konkurenci v handicapové skupině, ale i hráčům lepším a horším, mohl prozradit know-how, jak udržet stabilní výkonnost i za takových okolností. Vešel se do tří ran - dva pary na delších jamkách a maximálně double bogey. U jiných už bylo rozpětí výsledků širší, ať už směrem pod par nebo vysoko nad něj.
Kdo měl štěstí a pohyboval se na patnáctce (šestá jamka Riveru) v době, kdy se po ní od odpaliště k jamkovišti pustil Daniel Lyach, mohl si vychutnat dokonce i eagle v přímém přenosu. Hostivařský hráč s HCP 4,1 je zároveň majitelem nejlepšího brutto výsledku 76 (+4).
Pozoruhodné je, že se hojně skórovalo na tříparech, ale hlavní podíl přitom na této skutečnosti nenese nejkratší devadesátimetrovka (z pánských žlutých). Birdie tu nepadala, asi z opatrnosti a obav z přestřelení, protože za greenem je sice trochu prostoru, ale ne tolik, aby nebylo možné se tady zaseknout v říčním břehu porostlém stromy. A když ne birdie, tak ani hole-in-one, ani hodinky. Snad příště.
Ano, příště. To ale bude znamenat v další sezoně. Letošní ročník SEAT ProRace Golf Tour 2016 je uzavřen, aspoň jeho sportovní část. Sluší se poděkovat všem zúčastněným za hru, za výkony, za dobrovolné finanční příspěvky na výcvik vodicích psů, za korektní vystupování. To všechno svědčí o tom, že naše turnajová série je zdravá a má co nabídnout.